V životě budovy přijde vždy čas na pořádnou péči o podlahy. My jsme si vzali do parády právě tu hlavní pod ikonickým mramorovým schodištěm s funkcionalistickou zelenou fontánou z let 1930–1933.
Při výstavbě Tomáškovy vily dostala hlavní chodba terasové dlaždice z jurského vápence, které se díky svému nadčasovému vzhledu staly významným historickým prvkem. Zub času se projevil popraskáním a usazením nečistot, které bylo potřeba odstranit. Bohužel několik původních dlaždic úplně chybělo, neboť byly při některé z dřívějších oprav neprofesionálně nahrazeny.
Celé renovace se ujal umělecký kamenosochař MgA. Vojtěch Soukup, který dokázal zajistit odpovídající písek až z Itálie pro individuální výrobu nových dlaždic za ty chybějící. V maximální možné míře byla zachována podlaha původní a odštípnuté kusy dlaždic odborně doplněny. Závěrem byl povrch přebroušen a naimpregnován pro dlouhotrvající ochranu. Celou renovaci zaštítil odpovědný restaurátor.
MgA. Vojtěch Soukup
Jak náročná byla renovace v historickém objektu?
Všechny akce tohoto typu jsou velmi náročné. Aplikujete různé technologii na různých místech a každá akce je něčím specifická. Stává se, že co funguje jinde, vám nefunguje na jiném místě. Aplikace se musí přizpůsobovat specifickým kritériím. Musíte být hodně trpěliví a postupy napřed vyzkoušet na malých vzorcích.
Jaké byly použité materiály pro zachování kvality a vyhovění požadavkům od památkového úřadu? Popřípadě jak obtížné bylo získat materiál a je nějak/něčím speciální?
Asi narážíte na chybějící dlažbu, kterou jsme doplňovali replikami. To byl opravdu velký oříšek. Řešili jsme to skoro rok. Velký problém byl identifikovat kamenné plnivo. Poté ho vůbec sehnat a to v relativně malém množství (cca 400 kg). Bavíme se o kameni, který byl těžen před cca 100 lety a teoreticky by mohl být vytěžený, tím pádem nesehnatelný. Naštěstí se podařilo kamennou drť nalézt díky ochotě několika firem, které se zabývají terasem. Dalším krokem bylo vyrobit vzorky, které se prezentovali investorovi a památkovému ústavu. Vzorek vyšel a došlo k převozu kameniva přes půl republiky do firmy, která se zabývá výrobou terasových dlažeb.
Jak moc jste se přiblížili při renovaci k původnímu vzhledu? Nebo byl stoprocentně obnoven?
Problém u těchto dlažeb je, že byly připravovány v jedné šarži. Po tolika letech je v zásadě nemožné dlažbu napodobit v tak malé sérii na 100 %. Hlavním cílem tedy bylo, aby podlaha v celkovém pohledu působila kompaktně. Musí působit celistvě jako jedna hmota i přestože je tvořena z jednotlivých dlaždic, které ne vždy mají stejnou barevnost. Odlišnosti mohou být i několik odstínů. Laika zde ale nenapadne, že je něco v nepořádku.
Myslím, že se rekonstrukce povedla a že jsme se přiblížili k době vzniku vily. Možná s drobnou výhodou toho, že v dnešní době disponujeme moderními hydrofobními prostředky, které zvyšují odolnost dlažby proti opětovnému zašpinění a ztrátě lesku.
Jakou máte zkušenost s renovací a restaurátorskými pracemi? Můžete uvést nějaké další významné projekty z vaší praxe?
Z praxe uvádím práce na zámku Veltrusy, plzeňské velké divadlo, Bezděkův dům v Plzni nebo památník padlým vojákům Útušice.
S ohledem na památkovou ochranu nemovitosti provázela celý proces renovace konstruktivní spolupráce s odborem památkové péče Magistrátu města Plzně, který ve věci poskytl cenné rady a průběh dozoroval.
Díky zkušenostem všech zúčastněných byla podlaha na výbornou obnovena a my se těšíme z jejího celistvého vzhledu.
Další projekt za námi a my jsme zase o kousek blíž původnímu vzhledu naší vily. Nechte se překvapit, na co se vrhneme dál.
